Koutkem oka

Některým připomenout, některým představit bych dnes chtěla báseň od Václava Hraběte. Václav Hrabě byl jediným významným zástupcem beat generation v Československu. Byl to básník a z části i prozaik. Narodil se v Příbrami v roce 1940 a v roce 1965 (25 let na to) se nešťastnou náhodou otrávil oxidem uhelnatým. Všechny jeho básně byly vydány až po jeho smrti, některé z nich byly i zhudebněny, například velmi známá písnička „Variace na renesanční téma“ (bohužel tuto báseň vám dnes nepředstavím, protože podání této básně v písni Vladimíra Mišíka se mi prostě nelíbí a leze mi krkem). Mám tu však báseň ze sbírky Blues pro bláznivou holku, která se jmenuje Báseň skoro na rozloučenou. Je to od něj má nejoblíbenější. někde jsem četla, že ji ve svém repertoáru má Václav Neckář, ale neslyšela jsem, tak nemůžu posoudit. Co k básni dodat? Snad jen, kdyby něco podobného chlapec složil mě, roztaji.

Můžu tě ztratit

a pak snad bude nejvhodnější svést to na dialektiku
Ano

to všechno se může stát
Ale nikdy už neztratím

všechny ty lehkomyslné nevychované a pravdivé
děti naší lásky

všechno to co nelze vyhandlovat
v Tuzexu

nabiflovat přes noc
získat protekcí
úsměvem
touhu a odvahu

nečekat až se život převalí kolem jako baráčnický průvod

nedat se zlákat
štěstím

které padne na míru a sluší
nebýt tu zbytečně
nejíst tu zadarmo chleba

Uvidět ráno u Vltavy divoké koně
Vyjmenovat své lásky
a bude-li to třeba
nechat se zabít
pro ně

Máte taky nějakou oblíbenou báseň? Podělte se :)

http://www.facebook.com/KoutkemOka